Pár úvodních slov

Jádrem a srdcem těchto webových stránek jsou jednak teoretické vědomosti, které jsem získal studiem odborné literatury, a jednak praktické zkušenosti, které jsem získal prováděním nejrůznějších experimentů. K tomu, aby se vám něco jednou (či párkrát) podařilo, stačí občas i náhoda. Pokud ale chcete, aby se vám dařilo trvale i za různých okolností (tj. na různých místech s odlišnou kvalitou vstupní vody, s použitím různých rostlin či substrátů), pak je nutné si o tom dopředu něco nastudovat a pochopit zákonitosti, kterými se dané prostředí [chtě-nechtě] řídí. Jinými slovy, chcete-li mít trvalý úspěch při pěstování akvarijních rostlin, je třeba rozumět jejich potřebám a také tomu, jak různé věci v akváriu tyto potřeby naplňují nebo naopak blokují. Ve svých experimentech jsem se snažil najít odpovědi na otázky, které mi z hlediska pěstování akvarijních rostlin připadaly důležité, a na které jsem nikde jinde nenacházel uspokojivé odpovědi. Musím říct, že mi v tom později velmi pomohl kolega Martin Langer (alias Maq), který na mé původní badatelské úsilí navázal, a mé skromné poznatky v této oblasti pozvedl na mnohem vyšší úroveň. Mnohé mé experimenty se tak ve světle jeho poznatků zdají být dosti amatérské, ale i tak věřím, že určitou hodnotu mají (přinejmenším jako inspirativní „odrazový můstek“). Velkým průlomem při mém bádání bylo „objevení“ Marschnerovy knihy Mineral Nutrition of Higher Plants (= minerální výživa vyšších rostlin) a četné diskuze s kolegou Maqem, na které moc rád vzpomínám. Tyto nové poznatky jsem ale tehdy (tj. při provádění svých prvních experimentů) neměl. Nyní už bych řadu věcí zkoumal jinak, nebo bych zkoumal úplně jiné věci.

Bohužel (nebo bohudík) osud tomu chtěl jinak, a tak jsem „v nejlepším“ s experimentováním [a záhy i s akvaristickým koníčkem] skončil. Důvody bych tu nerad detailně rozebíral, a tak jistě postačí, když řeknu jen tolik, že tím hlavním byla asi přehnaná očekávání, kdy jsem od akvaristické komunity čekal zjevně víc, než mi mohla ve skutečnosti dát, což mělo [logicky a zcela nevyhnutelně] za následek pozdější hluboké zklamání a frustraci, kterou jsem dlouho nedokázal překonat. Stručně řečeno, kvůli mé extrémně introvertní povaze je pro mě interakce s druhými prostě složitá – obzvláště, když se jedná o zabedněnce neschopné rozumného uvažování a sebereflexe. Určitě znáto to pořekadlo: „bavíte-li se víc jak minutu s blbcem, baví se pak už dva blbci“. Dospěl jsem tedy k závěru, že v jakékoli komunitě (a ta akvaristická rozhodně není výjimkou) je jen asi 1% lidí rozumně uvažujících (tj. schopných věcné diskuze), 4% těch, co si to namlouvají (a snaží se o tom vehementně přesvědčit i ostatní), a 95% těch, kteří přejímají mlčky názory jiných a plují s proudem. Domnívám se, že tento stav nelze zvrátit, protože odpovídá určité přirozené zákonitosti. Dnes už jsem s tím smířen, dnes už potřebu „měnit svět“ nemám.

Po pověšení akvaristiky na hřebík jsem přešel následně ke studiu „životní moudrosti“ (neboli filosofie), jejímž výsledkem je soubor 7 pilířů šťastného života na téma ^1/pravda, ^2/rozum, ^3/věci, ^4/bůh, ^5/svět, ^6/člověk a ^7/rodina (+ pěti doplňkových článků na téma ^1/dobrý charakter, ^2/násilí, ^3/křesťanství, ^4/škola a práce, a ^5/evoluce). Pokud dáváte přednost racionálním argumentům před domněnkami a spekulacemi, mohly by vás oslovit.